Hurá!

Jako Fénix jsem vstal z popela...
Tedy, šilhaje hlady se vypotácel z budky, jakmile jsem uslyšel lidské hlasy. Musí pochopit, jak trpím! Hlady už ani nevidím (nebo jsem hrůzou hystericky oslepl, protože bicásek začal skládat poezii).

Byl jsem popadnut a odnesen. Kaaaam?
Ošetřovna? Proč?
Přistál jsem na nějaké věci, co byla nahoře rovná a studená.
Lidé jásají?
Cože?
Co se děje?
Už mám jen 29 gramů a to je prý pod hranici obezity?
Dokázal jsem to?
Cože jsem dokázal?
Moment... takže žádné trápení hlady?

Dostal jsem zophobáka.
Důkladně jsem se rozpředl, aby si to lidi nerozmysleli.

Ale miska zůstala malá.