Baletka: Je toho tolik?

Když v dětství slýchávala zkazky o zlovolných vílách, jež v lesích utancovaly pocestné, netušila ještě, že jednou bude – stejná jak ty víly – utancovávat ukřičené hlasy svého svědomí: Že je zlá a sobecká, že nemiluje nikoho než sebe, že by obětovala duši ďáblu, jen aby se mohla točit na jevištích a před filmovými kamerami. Chce žít, být slavná, oblíbená. Chce být nejkrásnější, nejlepší. Co na tom, že občas musí něco (někoho?) obětovat. Tak to přece chodí; a pořád lepší Hitler než Stalin, ne? A že Múzy ve válkách mlčí? Ještě přece žádná válka není – a i kdyby, její Terpsichoré slova nepotřebuje!