Fare you well, přátelé

Někdy, když mateřídouška provoněla večer k nesnesení, řekl ženě rovnou, že nepřijde domů. Stejně by se dopotácel až k ránu a beznadějně opilý.
Ležel ve vyhřáté trávě a pozoroval hvězdy, které mu připomínaly, že život je pomíjivý a nebe věčné.
Poslouchal přešlapování koně, kojoty a zvuk, který mohl být neslyšný soví let. Věřil, že to jsou andělé létající pro svůj podíl do palírny v horách.
Myslel na to, které z nich zná jménem, a doufal, že jim chutná tolik jako jemu, když připíjel znovu a znovu na jejich památku.
Škoda, že ani ta nejlepší whiskey je nedokázala udržet na zemi.