Za objektiv pouličních hudebníků

skryjeme se
za objektivem fotoaparátu
vnitřní ztrátu
přebijem usměvavým mlčením
tichou pozorností
k osudu druhého

pocity schováme do písní
psaných cizinci
jak pouliční milenci
hrajeme na náplavce
na přání davu
když na vteřinu zpomalí
a vím, jde to lehce
krást věty jiným
zoufalým

emoce ukryjem
do kroků waltzu
doteku dlaně
na hraně
lopatky
klapou podpatky
místo snídaně
radši jen silnou kávu
než půjdem dál

pět let se touláme bok po boku
přesto se vždycky minem
a za dalších pět?
zůstanou rýhy na parketu
snad bude čas na lítost
vysoká cena
platí se za blízkost
poslední sloku
necháme vyznít do ztracena