Na cestě

Drncání vlaku srovnalo tempo s rytmem jeho srdce. Za oknem se míhaly barevné šmouhy. Zelená jako lesy, hnědá a žlutá jako pole, modrá jako čistá obloha. Možná to stačí. Možná se s tím naučí žit, když mu nepomůžou ani v Olomouci. Kdyby ale zmizely i barvy…
Willi zamáčkl slzu. Zaslechl, jak se rodiče jako na povel pohnuli.
„Říkejte něco, děláte hrozný randál, když mlčíte.“
„O čem chceš mluvit?“ zeptal se naproti němu usazený otcův hlas. Starší než ostatní, plný lásky.
„Mohli byste mi něco vyprávět?“
Už není malý, ale potřebuje slyšet jejich hlasy, tak jako kdysi pohádky v noční tmě.