Součást letošního metaseriálu, tj. rozhovor Autorky a Postavy, jejímž předobrazem byla jistá Adelaida Žekulina. Velmi volně navazuje na toto.
Pro jednou neříká nic. Stojí, dívá se na obrazovku počítače a vypsané téma. Na čele se jí dělá kolmá vráska. Chtěla bych hádat, na co myslí – ale ona celá je jen v mé hlavě a všechny její myšlenky byly dřív moje. Pak konečně prolomí ticho: „Já vám o ní řeknu, ale budete muset použít ten chlíveček jménem Varování.“
Mlčím.
Čeká.
Kývnu.
Kývne.
„Musela byste do něj vypsat tohle: Za prvé: těhotenství a porod. Za druhé: smrt dětí. Za třetí: válka. Za čtvrté: násilí na dětech. Za páté: vražda.“
„Já vím.“
„Potom bych vám vyprávěla příběh. O dvanácti dětech.“
Mlčím.
Mlčí.
já nevím, co napsat. Takový
Aries
já nevím, co napsat. Takový ten pocit chci to vědět, nechci to vědět
Nechceš. Věř mi, nechceš.
Apatyka
Nechceš. Věř mi, nechceš. Přinejmenším o některých.
Asi to nechci číst, raděj ať
Tora
Asi to nechci číst, raděj ať mlčí...
Chápu tě. Ale zase zavírat
Apatyka
Chápu tě. Ale zase zavírat oči a uši před tím, o čem nechceme vědět, nebývá nejlepší řešení.
Uf, to je dilema :-(
P.M.d.A.
Uf, to je dilema :-(
Holt... :(
Apatyka
Holt... :(
Bude to bolet, ale stejně to
Remi
Bude to bolet, ale stejně to chci vědět... :(
Ale obecně se těším na tvoje dubnové příběhy! :)
Letos se daleko víc než dřív
Apatyka
Letos se daleko víc než dřív nechávám vést tématy – takže kdy a co bude součástí letošní série a co naopak zůstane nedořečené... uvidíme.
To mě moc těší, díky!
Mlčení je někdy
Aveva
Tak.
Apatyka
Tak.
... Tečka.
neviathiel
... Tečka.
.
Apatyka
.
A sakra. Ne, je lepší nepsat.
Dede
A sakra. Ne, je lepší nepsat. Pořád se takové věci dějí, i ty těžko představitelné. Skvěle napsané.
Díky, Dede.
Apatyka
Díky, Dede.
To od minule pěkně potemnělo.
Esti Vera
To od minule pěkně potemnělo... Ale zvědavá jsem.
Letos je střídavě oblačno,
Apatyka
Letos je střídavě oblačno, jak chtějí témata a inspirace :) Snad ti to vydrží!