Óda na radost

Byl to Gregorův nápad, samozřejmě. Ponesu první kůži na trh, řekl, vy se jenom přidáte.
Nejdřív museli ostatní hudebníky přemlouvat, časem odmítat.
Po pár zkouškách nastal den D.
Gregor přejel očima rušný dav, vybalil futrál a začal.
Pár lidí se zastavilo, ostatní spěchali dál.
Když Zuzka usedla vedle Gregora, vytáhl první zákazník mobil.
Zazněly housle.
Hodně houslí.
Adam dirigoval s úsměvem na tváři.
Přibyly dechy. David přitáhl buben. Nikdo už nikam nepospíchal.
Se sborem, který se vynořil z davu,
na konci zpíval - nebo si přinejmenším pobrukoval - celý obchoďák.
"Když Bůh dopustí, i Kotva spustí," zhodnotil později u piva akci dirigent.