Sled nepřirozených událostí

Trvalo to jen dva týdny a budoucí, pořád trochu nelibě páchnoucí, hostinec zel znovu prázdnotou.

"Moje mořské nohy už nejsou zvyklé na dlouhý pobyt na pevnině," vymlouval se Ed na palubě Pomsty. Stede chápavě přikyvoval. I od svých snů si potřebujete někdy odpočinout, zvlášť když jim stále ještě zatéká střechou.

O pár dní později se věci jako vždy zkomplikovaly.

"Spusťte kotvu!" hulákal Ed. Posádka okamžitě začala vykonávat horečnou činnost, jen aby po chvilce zůstala zírat na prázdný konec řetězu.

"Ona tu jaksi... není."

*

U opuštěného hostince se ozval podivný skřek.
Na zlaté jednorožčí noze přistál racek.

Kopec hlíny se pohnul.