Sestra

Odjakživa se o něj starala. Věděla lépe, než kdokoli jiný, jak moc speciální je.
Také ale věděla, že nesmí zůstat sám. Proto při něm vždycky stáli, sourozenci. Ona a jejich bratr.
Vůdce, ten kdo měl stát v čele kultu... a ona. Prorokyně? Chtěla být tou, která spojuje.
Měla snad mlčky přihlížet tomu, jak se její švagrová trápí, protože jejímu muži záleží na jeho povinnostech víc, než na ní?
Promluví.
Stihne ji za to nemoc a vyhnanství.
Vazby se napnou až na samé hranice, ale neprasknou.
Tábor na ni počká a když se vrátí, opět se přimkne, stejně silně jako dřív.