DMD č. 13 pro 13. 4. 2024. Téma: Gumička na poušti

Plukovník Connely pokrčil nos. Piesok. Všade iba piesok. Aspoňže oáza nebola ďaleko.
Žena za ním plakala.
„Nebojte sa, pani, vašu dcéru nájdeme.“
Nebol presvedčivý. Ubehli už hodiny a opatrovateľka, ktorá ju sprevádzala, mu toho veľa nepovedala.
„Tu zmizla,“ ukázala prstom, keď dorazili.
Priviedli policajného psa. Čoskoro mal stopu.
Plukovník sa zohol a z piesku vylovil farebnú gumičku.
Vzápätí spozoroval slabé zvyšky šľapají. Viedli k vysokej palme.
„Potlčená. Dievča sa bránilo.“
Zacítil benzín. „Bingo!“ Stopy kolies.

„K zemi!“
Plukovník vo vysielačke počul, ako kukláči vtrhli do domu. Po chvíli prišiel výstrel.

„Mama!“
Dievčatko pribehlo k autu a skočilo mame do náručia.

Turisté se hrnou ven z autobusu. 1001 fotek pouště můžou doplnit 100 selfíčky s beduínem!

Vysoký muž v tmavém hávu s typickým šátkem kolem hlavy se tyčí proti dunám a modrému nebi jako pomník dávné říše.

Turisté se nahrnou k němu, rukama, nohama a angličtinou pro cizince "Photo sir, ok?" se snaží vykomunikovat svůj záměr. Pak už se u něj střídají a mobily cvakají.

Na závěr mu jedna žena vtiskne balíček sušenek a gumiček do vlasů.

Pak autobus zase odjíždí.

Beduín Crevan chvíli netečně stojí. No, vyrazím zpátky na bázi. Tenhle watchpost je evidentně propálenej, a vykročí pro svůj Jeep.

Známá velbloudí gymnastka nedokončila svůj program na Všezvířecích olympijských hrách. Při sestavě se stuhou ji totiž zradil dres, a ona ukázala víc, než by si přála.

„Ušít gymnastický dres na postavu se dvěma hrby je už tak komplikované,“ vysvětluje gymnastka. „Tentokrát jsem si ho navíc nechávala upravovat doma, v poušti. Nejspíš to nebyl nejlepší nápad, evidentně kvůli prudkému střídání teplot zteřely všechny gumičky.“

Ztracený turnaj velbloudí sportovkyni mrzí, kdyby se však situace opakovala, prý by se zachovala stejně.
„Trenér mi vyčetl, že jsem dělala z komára velblouda a odstoupila, ale já jsem se dala na gymnastiku, ne na striptýz,“ uzavírá.

„Cože?! Dvacet trugutů za kousek gumy?! To je pěkná zlodějina!“ rozkřikl se majitel závodního kluzáku.
Watto se nenechal vyvést z míry: „Ber nebo nech bejt. Jestli se ti moje ceny nezamlouvají, můžeš si to těsnění koupit jinde.“
Zákazník vztekle vypochodoval z obchodu, ale Toydarian se jen uchechtl. Ve dveřích už přešlapoval jeden z těch, kterým se včera zdálo patnáct trugutů za těsnění příliš mnoho.
„Čím posloužím?“ zahalekal.
„Tak já si to těsnění přece jenom vezmu…“
„Bude to za pětadvacet,“ ušklíbl se Watto a v duchu si pogratuloval k nápadu vykoupit před velkým závodem všechna těsnění v okruhu pěti set kilometrů.

Ležím tu mezi dunami
Tím suchem pružnost klesá mi
Radši bych písku sbohem dal
Tvé vlasy pevně objímal

Pouliční muzikanti bývali pro Izzyho jen takový šum na okraji. Tohle místo obvykle míjel rychlostí téměř nadzvukovou a ještě možná řval do telefonu na dodavatele.

Dneska měl čas. Zastavil se a zaposlouchal do bláznivého textu o gumičce, která neplane ani tak saharským žárem jako spíš touhou po tom, svírat vlasy milovaného člověka.

To Izzy docela chápal. Ale Edwardovými vlasy se už probíraly úplně jiné ruce.

„Hej, pane, víte, že by vám slušel culík?“

Možná ty vlasy nechá ještě růst. A sebe taky.

Porada v kanceláři, potom co mě kapitán seřval. Jen Alex a já.

"Takže jste opravdu v domě zavražděné nic nenašli?"
"Ne, jen obrovský nepořádek. Někdo něco hledal, my nevíme co, a nemůžeme to najít."
"A o Becce něco nového?" Ptám se dychtivě.
"Nic. Je to jako by ti praskla gumička, někam odletěla a to místo bylo Sahara a gumička byla ke všemu žlutá. Nemáme nic."
"A jaký tedy bude další postup?"
"Nikdo neví. Asi ani kapitán."
"No, já vím, ale můžu to říci jen tobě. Já v domě našla něco důležitého. Víš, ona byla účetní mafie, viděla jsem její záznamy."

Odjakživa se o něj starala. Věděla lépe, než kdokoli jiný, jak moc speciální je.
Také ale věděla, že nesmí zůstat sám. Proto při něm vždycky stáli, sourozenci. Ona a jejich bratr.
Vůdce, ten kdo měl stát v čele kultu... a ona. Prorokyně? Chtěla být tou, která spojuje.
Měla snad mlčky přihlížet tomu, jak se její švagrová trápí, protože jejímu muži záleží na jeho povinnostech víc, než na ní?
Promluví.
Stihne ji za to nemoc a vyhnanství.
Vazby se napnou až na samé hranice, ale neprasknou.
Tábor na ni počká a když se vrátí, opět se přimkne, stejně silně jako dřív.

See if I ever have my car serviced at an authorised service centre again. Those cunts charged me an exorbitant sum for replacing a single tiny fucking rubber ring and guess what? They didn't even fucking do it! If they did, I wouldn't be stuck in the middle of bumfuck nowhere with a broken down car, a dwindling water supply, no phone reception. Somehow even the satellite phone won't cooperate. And the sand. Nothing but sand for miles and miles in all directions. I fucking hate sand. It gets fucking everywhere. And when I say everywhere, I fucking mean it.

"To jsem teda netušil, že umíš číst," prohlásil Rimmer.
Lister ho ignoroval.
"Když jsem byl ještě malý chlapec, četl jsem neustále. Seznam ingrediencí, návod k použití... někdy jsem dokonce zcizil jeden z matčiných románů. Ještě teď často vzpomínám na gentlemany, kteří zasouvali své meče-"
"Nemáš někdy pocit, že seš jak gumička do vlasů, kterou někdo nechal na poušti?" zeptal se Lister.
"Jako obvykle nemám nejmenší tušení o čem to meleš," odpověděl Rimmer.
"Že seš jenom kapka kari v obrovským hrnci plným kari."
Rimmer to nekomentoval.
"Drobek v posteli plné drobků..."
"Krytone!" zavolal Rimmer. "Už vím, kam se poděly ty houbičky!"