Od zítřka vezmu hůl

Míval jsem zastávku půl kilometru daleko, hned za vsí. Každou hodinu jsem mohl nastoupit do motoráčku.
Pak začali optimalizovat. Provozovat železnici se nerentuje, jízdenky nevydělají na údržbu kolejí.
Motoráček tudy jezdil dál, ale nezastavoval. Začal jsem chodit čtyři kilometry na nádraží v městečku. I odtud mě lokálka svezla jen třikrát za den.
A ceny lístků jak vyskočily. Kdybych mohl řídit, autem by každodenní dojíždění stálo o polovičku míň.
Teď nádražní budovu koupila prodejna elektroaut, zářné budoucnosti. Jsou čistá, ne jako elektrifikovaná trať.
A vůbec, sockou nikdo nechce jezdit.
Od zítřka vezmu hůl a pošlapu do města dvacet kilometrů po silnici.