Dospívaní rychtářovy dcery

Anička nebyla nejkrásnější děvčátko. Levé oko jí utíkalo k nebi, ofinu si zastřihávala nůžkami na ovce a mazala ji kolomazí.
Všichni kluci za ní táhli. Kousala je do krků, na jaře se první svlíkla a skákala do bažiny. Pak se smála jejich malým pindíkům. Do časů, než ji začaly rašit nejoblejší prsa.
Na všechny muže místo pozdravu křičela: „Ľúbim ťa!“
Vysmátí jí odzdravili stejně, i když toto slovo neměli pro vlastní děti ani ženu.
Komu dala Anča první polibek, si nechala sama pro sebe.

Za křížem její jméno zaznělo pouze třikrát.
Pak shořela stodola, zplesnivěly brambory a liška zabila kury.