Do lavic

Na chodbách novoměstského reálného gymnázia bylo rušno. Ale bylo to rušno velmi spořádané a vyspělé. Až z toho bylo jednomu úzko.
Spousta lidí tu naštěstí byla poprvé a úplně nevědělia, kudy kam.
I Honza se musel zeptat jednoho až příliš sucharského profesora.
Do třídy vešel (podle maminky) pravou nohou.
Jeho nová třída byla napůl obsazena, ale zadní lavice u okna byla volná, což ho potěšilo. Tohle teď bude jeho lavice.
Posadil se a začal si zvykat na výhled.
"Je tu volno?"
Příchozí chlapec byl hubenější a vyšší, ale ne o moc. To půjde.
"Jasně, je. Já jsem Honza."
"Já Jirka."