Po večírku

Svítalo. Olympa seděla na schodech Velké síně. Místo večírku chodila celou noc tam a zpět od hradu k bráně pozemků. Hagrid nikde.
Najednou se rozhrnula tráva a na okraji záhonu se objevil maličký človíček. Mokrý, zablácený.
„Drrahoušku! Konečně! Co se stalo?“
„Holka, to byl parádní vejlet! Potkal sem mravence! A užovku! A čmeláka! Tancoval kolem kytek jak malej medvídek. Bezvadně teď na tu mrňavou žoužel vidím. Ale k večeru si mě Filchova kočka spletla s myší. Lek sem se a spad do strouhy. V momentě sem byl vodník. Teda spíš podvodník. Nemoh sem se vyškrábat zpátky. Du asi pozdě, co?“