DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2024. Téma: Podvodník - postavy z obrázku

Klečel jsem Pedrovi mezi nohama, přilbu dole, ruce na jeho stehnech.
Povzdech.
"Tohle fakt nejde."
"Jde...Dělej, šij."
"Tohle má dělat zdravotník. To, kurva by dělal zdravotník, kdybys..."
"Mohl bys přestat polemizovat a zašít mi tu hlavu?"
"Ty vole, já tě ..."
"To můžeš, až to zašiješ."
"Dobře. Tak drž."
"Držím."
"A mlč."
Ukázal jsem mu prostředníček. A pak mlčel. Pedro mezi zuby dusil nadávky a sešíval mi ránu na hlavě. Mě bylo blbě, měl jsem co dělat, abych ho nepoblil. Po chvíli, co byla věčností, skončil.
"Dobrý, na základnu to vydrží."
"Jo,"chtělo se mi spát.
"A nespi, kurva. Jdeme!"

Protáhl jsem se poslední plazivkou ve skalním labyrintu a vstoupil do podzemní řeky. Pokud jsem si to pamatoval dobře, co mi říkal kdysi stařík ve vsi, měl být východ nedaleko.

"Ty hade!Podvodníku! Doprdele, já už tě viděl mrtvého!"Velmistr mě objímal tak, že jsem se oprávněně bál, že mi zlomí namožená žebra.
"A musel bys vyplňovat KIA hlášení..."
"Debile..."
"Taky tě rád vidím."
Pustil mě na délku paže a pořád se tak blbě tlemil. Za ním stáli ostatní. Pak se na mě sesypali a já měl na chvíli pocit, že mě zas zasypala skála.
Naštěstí jen pocit.
Byl jsem doma.

KENSINGTONSKÝ PALÁC, 7. DUBNA 1833

Crowley promnul mezi prsty bílé okvětní listy keře muchovníku. Vypadaly k světu –⁠⁠⁠⁠⁠ podzimní prořízka se zjevně zdařila. Funkce zahradníka jistě nepatřila k rolím, jaké během svého dlouhého působení na Zemi obvykle vyhledával. Trestuhodně nedémonické, rozumíte.
Šance vetřít se blízko následnice britského trůnu však byla lákavá. Znáte snad lepšího kandidáta, než hada z Rajské zahrady?
Klesl pohledem ke kořenům. K jeho překvapení tam leželo pestrobarevně zdobené vejce na mechové podušce.
Zvedl nález.
„HEJ!“ Zdánlivě odnikud zjevivší se princezna Viktorie ho propalovala pohledem.
Jako by se právě doslova zmocnil prázdného božího hrobu, ne téhle divnopohanské symbolické připomínky.

Izzy Hands strávil větší část života po boku jednoho z největších pirátů všech dob - Černovouse, Edwarda Teache a velmi dobře znal jeho vrtochy a báchorky.
Když Edward vyprávěl o Buttonsově proměně a o tom, jak se po své domnělé smrti dostal do mísy s omáčkou, ze které ho vytáhl Stede coby mořský muž, měl ho za podvodníka. Bylo to přirozené, Edward se prostě snažil znovu zapůsobit na posádku.

Pak se Izzy probral, po jeho střelném zranění nebylo ani stopy a navíc už nebyl mrzák, oběma nohama stál na palubě a sledoval, jak se přilétnuvší racek změnil ve velmi nahého Buttonse.

Forests were good.
They were a source of wood, food, medicinal herbs and good hiding places.
"Hello forest! Run!" joked the druid of the party.
"You know it doesn't work that way," came an unexpected answer. "We plants prefer to stay put."
The sorceress firebolted the shrub, before anyone could stop him.
The ranger's hound averted catastrophy by peeing on the fire, making it go out.
"Gross," the shrub shook droplets off its leaves.
"I could have used holy water," mumbled the cleric.
That's when a ghost-like figure rose out of the branches.
"Next time, I'll mask as a waterfall!"

“Přihazuji!”
Rytíř zvedl hromádku žetonů a přidal je do banku uprostřed stolu.
“Dorovnávám”
“Ook!”
“Taktéž!”
“Brum!”
Dokola stolu všichni dorovnali. Rytíři se pod přilbou orosilo čelo - tohle nečekal. Rychle a pečlivě přelétl zrakem tváře svých protihráčů. Kdo z nich blafuje, kdo? Dokáže to uhrát s dvojkou sedmiček?
Ne, Rytíř složil karty. O jedno další kolečko kolem stolu později všichni šli s kartami na stůl.
Pirát vyložil čtyři esa a natáhl se pro bank. Vtom vyskočil Opičák a po krátké potyčce vyrval Pirátovi z rukávu ještě dvě další esa.
“EEEEK!”
Náhle se setmělo, jak světlo lampy zastínila masivní chlupatá postava.
“BRUM!!”

Tvrdili, že jsou jen návštěvníci. Ale ji rohlíkem neopijí.
Pomohla jim zmizet jako pára nad hrncem. Zbyl po nich jenom slib záchrany.
Rty, rudé jako šňůra, která visela v zadním okně, se roztáhly do vítajícího, naivního úsměvu.
Král se na svoji kněžku lásky zamračil, ale jejím slovům věřil.
Strážní oddíl se vydal ven z bran města, v patách těm nestoudným zvědům.
Město se uzavřelo, neprodyšně, obousměrně.
Že byl podveden - a kým - zjistí král až za pár dní z hradeb zbudou ruiny, polité krví a poseté mrtvolami.
Prostitutka se stane manželkou jednoho z bojovníků, a z jejího syna bude předek krále.

„Takže vy tvrdíte, že jste zůstal po setmění v národním parku proto, že na vás rajtovala seskvečka?“
„Tedy, takhle bych se nevyjádřil, navzdory jisté živočišnosti to byla dáma, ale jinak máte v zásadě pravdu. Jen počkejte, až se dostanu k zrcadlu a nafotím ty škrábance na zádech. Konečně pořádné důk– důkazy!“
Šílenec se zakuckal.
„Promiňte, nemáte, erm, nemáte náhodou párátko?“
Párátka do výbavy strážce národního parku nepatřila, a tak se blonďák s omluvou odvrátil a porýpal se v ústech prsty.
„Jediná drobná nevýhoda takového plyšového setkání...“ poznamenal, když zahazoval dlouhý chlup.
Strážci se po sobě podívali.
Nebo to není podvodník?

"Come to bed, Angel," whined Crowley, dramatically leaning against the wall.
"I would love to, darling. But this book is so thrilling!"
Crowley rolled his eyes.
"It's this magnificent love story between a magical cow and this hairy... beast. They are star-crossed lovers - literally. And the world is ending and they haven't even kissed, yet!"
I'm dying! Also literally.
"And don't let me start with the birdman! He tricked the cow and stole their money and... Darling, he is... loathsome!"
That piqued Crowley's interest. Aziraphale rarely disliked... well, anybody.
"Tell me more," he purred. "And then let's go to bed."

„Lunko, na začiatku plavby sa vraví: Nastupovať! Kotvu hore!" žmurkla som naho. Tento môj Malý Mužík, ako ho občas zvyknem volať, schoval ústočka a vyvalil očká. Prihupkala Binka, obzrela si ho. Strčila doň uškom. Lunko rozprestrel krídelka.
„Vyzerá ako víla," ozvala sa Linka.
„Na čo všetko sa vieš zmeniť?"
Lunkovi sa opäť objavili ústočká v širokom úsmeve. Nič nepovedal. Nestačili sme žmurknúť a bola z neho opica.
„Sprav nám tancujúceho maca," žadonila Binka.
„Nie, hada!"
„Tých nemám rada!"
„Tak podvodníka!"
„Nemyslíš skôr vodníka?"
„Čo takto pirát, keď sme na lodi?"
Namiesto toho sa zmenil na starkého:„Naňho si myslela, však?"

"Strážce vám sdělil, že dveře otevře hádanka... která je v neznámém jazyce."
"Podle mě je to podvodník. Navrhuju strážce sežrat," nadhodil rytíř a nenápadně pod stolem hnětl těsto.
"Jako paladin bys neměl..."
"Dyť je to kostlivec! K čemu žrát kostlivce?!" zajímala se mrtvola trpaslíka, toho času jemně ohryzávající stůl.
"Jsme mohli udělat vývar," podotkla víla a vycenila zuby.
"Přidáme to... magické býlí. Koření," nadhodil kněz během čištění (plastové) pistole.
"Ale," zoufale namítl Pán jeskyně.
"Takže vývar?" zeptal se rytíř.
"Vývar!" zařvali sborově.
"Hoďte si," hlesl Pán jeskyně.
Nevěřícně hleděl na kostky.
"Strážce... byl podvodník," zamumlal.
"Ale vynikající!" slintla mrtvola trpaslíka.

„Pane hostinský, zaplatím,“ ozval se zlatovlasý cizinec.
„Tak to máme, karafu vína, pilaf, dohromady galeon a padesát srpců.“
„Tady, drobné si nechte. Ještě, mohl byste mi, prosím poradit, jak se dostanu k místnímu čaroději?“
„Myslíte starého Avrama? Co odsud vyhnal vlkodlaky? Dejte se po hlavní na sever, bydlí za městem.“
Zlatoslav Lockhart poděkoval a s úsměvem zaklel hostinského zapomenutím.

V duchu poděkoval za setkání s ukecanou vílou, která kudy létala, tudy velebila arménského kouzelníka.
Přesně to potřeboval. Novou knihu svých dobrodružství. Přestože se dílo o vyhnání smrtonošky Bandonu, (díky ti čarodějnice se zaječím pyskem) dobře prodávalo, nesmí usnout na vavřínech.

Tvoříme frontu, přede mnou albínská dvojčata, za mnou izraelský sniper. Ke krvácejícímu uchu si tisknu kapesníček.
„V Nebi je plno!“ řve na nás svatý Petr. Oblečený je jako principál. „Od roku 2021 nepřijímáme!“
Na pořádek dohlíží Ďábel.
„Můžu aspoň do Pekla?“ vyzvídám. Čerty si představuju jako chlupaté chlapy v kůži, a to mi přijde docela dobré.
„Ne! Ani Peklo nebere!“
Vysvětluju, že jsem nevěrník, podvodník, oddával jsem se sodomii, Ďábel vrtí hlavou, tak přisazuju: nechráněné!
Přece nezůstanu v limbu.
„Hoďte je do Kombajnu. A tohohle teda něčím potrestejte.“

Otevírám oči. Doufám, že budu nádhernou ženou, ale srst mám fialovou.
Zabučím.

Karel IV. naklonil hlavu na stranu.
"Jste si jistý, že jsou pravé?" zeptal se kněz. "Pokud ano, Bůh bude stát při nás."
"Samozřejmě. Nedovolil bych si prodávat falešné relikvie," zamnul si obchodník ruce.
"Jak jste k nim přišel?" nahnul se Karel IV. a prohlédl si ostatky.
"Židé je kdysi dávno ukradli původnímu vlastníkovi. Nyní jsme však vtrhli do jejich ghetta a našli jsme relikvie v podzemí synagogy. Po důkladném zkoumání jsem zjistil, že jde o skoro kompletní ostatky svatého Jana Křtitele!"
"Pohádky vykládej žalářníkovi!" prohlásil Karel. "Dobře vím, že relikvie Jana Křtitele má právě v držení můj strýc ve Francii!"

Lekla se, jasně že jo. O takovejch jako on se mluvilo šeptem. Ale nebála se, proč taky? Nic špatnýho neudělala. Teda až na... Ale to byla jenom hloupá frajeřina.

A on byl milej, takovej zdvořilej, jako ze starejch časů, a usmíval se trochu pokřiveným úsměvem.

Přešli Karlák, bok po boku, jako falešní milenci, a u Itala si koupili zmrzlinu.

Na Národní potkali příslušníka, co po nich divně koukal. "Závidí, že jsem byl rychlejší," pošeptal jí do ucha a ona nevěděla, jestli se má zasmát.

Pak došli do Bartolomějský; nechal jí čekat na studený chodbě. A proti ní seděl ten kněz.