Mám trochu pocit, že letos budou moje dva nejoblíbenější a nejpsanější žánry depresivní poetika a smut. Jejda.
Když zavřu oči, vždycky je tam
Spí na vnitřní straně víček
Takže má mé přání být sám
Hořkou pachuť slovních hříček
Žít to a stejně nevědět
Kde končí a já začínám
Jak zase skrýt a vrátit zpět
Přístup ke všem mým slabinám
Ve snaze, že to ocením
Zná každý kaz a každý pád
Odpovídá mi mlčením
Když šeptám do tmy: “Kdo má mě rád?”
Do světa klidně vykřičí
Každé mé velké zklamání
Poslední stéblo poničí
O chlup dřív, než mě zachrání
A navzdory všem retuším
Už jen zbyteček síly mám
Žiju v tom, ale netuším
Kde končí a já začínám
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Depresivní poetika a smut je
Remi
Depresivní poetika a smut je top tier kombinace! ;)
Ne ale fakt, máš to hezky napsané.
Tady se s dovolením podepíšu.
Esti Vera
Tady se s dovolením podepíšu.
to je úžasně napsané, ale
Tora
to je úžasně napsané, ale opravdu smutné