Důvod starý jako lidstvo samo

Peter ve svém tokání mírně zvolnil, aby si neznepřátelil stařešiny vesnice.
Oblíbil si obzvlášť jednu dívku, jmenovala se Finja. Měla dlouhé plavé vlasy a roztomilé pihy na nose.
Když se jí nabažil, rozhodl se povyrazit si dál. Nemusí mít přece jen jednu, stačí mít jen jednu v jednu chvíli.
Jenže to se přepočítal.
Její otec rozhodně nebyl vetchý stařešina o holi. Spíš o pořádné dvousečné sekeře.
Bjørn mu zastoupil cestu, a když se zamračil, jako by potemnělo nebe.
„Finja čeká tvoje dítě a ty si ji vezmeš, nebo všem řeknu, proč jsi tady.“
Peterovi nezbývalo než s nekalým obchodem souhlasit.