Kdo dřív přijde...

Pegas naposledy máchl křídly, pak je roztáhl do šíře a začal pozvolna klouzat dolů. Bellerofontés záhy mezi Lýkijskými skalami spatřil obrysy Kragu a ucítil pach síry. Tam měl namířeno.
Sotva se Pegasova kopyta dotkla země, Bellerofontés seskočil z jeho hřbetu a vydal se hledat svou kořist. Nenašel však Chiméru útočící a zuřivě chrlící oheň. Místo toho ležela na zemi v tratolišti krve, zatímco se nad její mršinou skláněl cizinec s vlasy bílými jako Pegasova hříva a odřezával jí hlavy.
Když Bellerofonta uslyšel přicházet, vstal a otočil se na něj: „Je mi líto, kamaráde, ale za tuhle potvoru shrábnu odměnu já.“