S větrem o závod

Nespornou výhodou služby u panstva byla možnost mít koně.
Šedivka byla sice na první pohled slabší kus, ale pořád lepší, než chodit pěšky.
Díky Zoře z hřebčína si vyzkoušel opravdovou rychlost v sedle Grošáka.
Chvíli uvažoval, že by si koupil Bucefala, ale 'nákladní' kůň nebyl jeho šálek čaje.
Klepna se sice nezalekla vůbec ničeho, ale nereagovala na české povely.
Hatatitla nesnášel sedlo ani udidlo, zato potřeboval silný stisk koleny a jemné řízení patami.
Celkem vzato se Jindrovi ulevilo, když znovu nasedl na svou 'starou herku'.
K jeho údivu Šedivka najednou jako by omládla, zesílila a zrychlila - všichni ji budou obdivovat.