Odpadlík

V posledních dnech bylo čím dál těžší ráno vyslyšet opakované volání budíku a vylézt z postele. Dneska se mu nechtělo už vůbec. Nakonec upřednostnil riziko osamělosti v davu před strachem, že se zaplete do vlastních lží, proč najednou mění plány. Už po cestě autobusem ale litoval. Hovory mu připadaly jalové a jeho nervózní smích přicházel v těch nejméně vhodných chvílích. Naštěstí těch, co se rádi poslouchají, bylo dost a tak se Petr snažil imitovat výrazy druhých a nikdo si ani nevšiml, že nemluví, že se opožďuje, že odbočuje a že po něm zůstalo jen vzdálené vrzání jehličí a praskání větviček.