Milosrdné sestry svatého Vincence z Pauly

Prokletý dům zíral slepými okny. 
Jakoby se jeho temná minulost propsala do spár, nasytila cihly odžitými žaly, intrikami, záští a zlobou. 

Ale dar jejich konventu byl velkorysý a anonymní dárce ve svých pokynech velmi přesný. Pokřižovaly se, vstoupily a našly v zahradách posledního z živých v budově. Hrabal, ryl, převracel zem, v zoufalém, šíleném, nekonečném hledání.

Jemně, a přesto pevně jej uchopily a odvedly pryč, poslechl, jen když mu slíbily, že bude moci hledat dál – až se nají a vykoupe. 

Šel jako dítě, jen v bráně se otočil: „Já ho najdu, Edmonde Dantesi!“

Zmučený výkřik zněl ozvěnou v zmučeném domě.