Vstříc zářivé budoucnosti

Plat řadového námořníka činil v roce 1793 nějakých 11 liber ročně. Námořník první třídy měl roční plat 14 liber. Pro srovnání platy důstojníků byly: podporučík 22,5 liber/rok, poručík 100 liber/rok, kapitán dostával mezi 100 a 336 librami ročně podle toho jak velké lodi velel. S ohledem na to, že se od kapitána očekávalo, že bude dotovat nejen své osobní zásoby potravin a alkoholu (aby měl čím hostit své důstojníky), ale i zásoby střelného prachu a munice nad rámec přídělů a další věci, nebyla to žádná sláva. Námořníci od řadových po důstojníky tak žili především z podílů na kořistném. Za každou zajatou loď jim byla (po různých obstrukcích ze strany úředního šimla) určitá suma. Přesné dělení si nepamatuji, ale mám za to, že to bylo po dvanáctinách (1/12 kapitánovi, 1/12 důstojníkům a tak dále, také šlo něco velení). A nezřídka se stalo, že kořistné vyplacené nebylo. Například proto, že šlo o neutrální loď. Pak mohl kapitán platit pokuty a další výlohy majiteli zajaté lodi. Nebo se to zkrátka jen táhlo, protože úřední šiml je pomalý a zkostnatělý v každém věku. Vyhlídka na kořistné je tak skutečně spíš takovou pohádkou. 

Toby je synek chudé pletařky. Frances ho od jeho mámy koupila za pár šilinků spolu s několika páry punčoch. Toliko k jeho povědomí o tom, kolik je vlastně jedna guinea. Kdyby někoho zajímalo, jak to s Tobym bylo, může se podívat sem.