O rozhodnutí

Kdesi poblíž, nikdo už neví, kde přesně, stávala hora. Lidé se o ni nestarali, měli hodně práce kolem sebe v údolí a málokdo měl čas i chuť si zbůhdarma vyšlapovat a mařit síly, kterých nepřebývalo. Hora tak byla otevřená spíše těm, kdo měli ve společenství zvláštní úlohy, znali byliny, promlouvali s měsícem nebo mrtvými. Kdo na horu vstoupil, do následujícího úplňku se proměnil ve zvíře. Okusil život v cizí kůži a měl čas si rozmyslet, jestli v něm chce pokračovat, nebo se uchýlí zpět k lidství. Vraceli se se záhadným úsměvem, v doprovodu krotké zvěře, která se před vesnicí rozutekla.