Když v Ankh-Morporku kvetou šeříky

Cecil Červíčtvrť Svatý Jan Nóblhóch, řečený Noby, není člověk, kterého byste si spletli s někým nóbl.*

Nezúčastněný pozorovatel by Nobyho odhadl na ten typ člověka, který by prodal vlastní boty, a pak je obratem ukradl zpátky. Byl by to odhad nebývale přesný.

Jenže ti, kteří ví, kdy a proč ulicí u Melasového dolu znělo “vzlétnou k nebi výš”, odhalili něco dalšího.

Že pod nezanedbatelnou vrstvou špíny; pod povahou, která by se dala ohnout za drobný obnos, je něco, co se ohnout nedá.

Ani hrdinské, ani vznešené, ale dobré srdce, a snítka šeříku.

*Ledaže by z toho kápla nějaká ta kačka.