Dávná dovednost

Netvor prolomil vyčarovanou obranu a Trnilama úder odhodil na skalní stěnu. Ještě než padl k zemi, vnořil se do paměti.

Paprsky ozařovaly bohatě vyřezávaný nábytek, drahocenné číše a především Jeho obličej. Usmíval se, očima Trnilama laskavě propátrával.

„Není obvyklé, aby někdo z natolik vznešené rodiny tak tvrdě dřel.“

„Beru své poslání vážně…“ odpověděl tehdy odhodlaně.

„Proto tě něco naučím. Jistě to využiješ…“

A naučil. 

Něco, co nikdo jiný neuměl.

Nechal tělo zhroucené u stěny, cítil jak ho obluda pomalu zraňuje. Vzápětí svou mysl přenesl k Borlanovi. Soustředil se a přemístil své již krvácející tělo k mysli. 

Zamrkal na Borlanova záda.