Spi, Danieli, spi

Když dorazili domů, pomohli Vraspír s Jaroslavem Danielovi na lůžko.

"Vzbuď mě, prosím, asi přeslechnu budík a nechci přijít pozdě do práce," prosil Daniel.

"Ty zítra nikam nepůjdeš!" prohlásil Jaroslav ostře.

"Ale...."

"Žádné ale!" utnul Jaroslav Danielovu zbytečnou větu hned v zárodku. "Josef ti zařídí neschopenku."

Daniel neprotestoval. Usnul. Propadl se do spánku plného neklidných a nepříjemných snů.

Probudil se s křikem. 

"Něco se ti zdálo. Jsem tady," pronikl k němu Jaroslavův hlas. "Zůstanu s tebou až do rána. Potom přijde Vraspír."

Jaroslav položil dlaň na Danielovo rozpálené čelo. Jemný dotek Daniela uklidnil a on odplul do spánku beze snů.