Čtenářka vlastního příběhu

Knihy jí byly přáteli z dětství, převozníky na cestách z reality, první volbou, když život vyžadoval nějaká kategorická rozhodnutí nebo postoje. Vždycky je bylo možné je odložit o pár stran. Pro všechna cizí slova někdy zapomínala na vlastní, prostřednictvím knih žila tolik jiných životů, že ten vlastní opomíjela nebo k němu zaujímala zvídavě odměřený postoj, dívala se na ostatní aktéry, kteří v něm figurovali a nechávala je zajít do krajností, fascinovaná tím, jaký příběh se kolem ní odehrává, aniž by si uvědomovala, že ona je spoluautorem a že tenhle příběh nelze zaklapnout, vrátit v knihovně a půjčit si nějaký jiný.