Tohle jsme si neobjednali

Do jídelny se trousil houf lidských trosek s tváří Hawkeyho, BJe, plukovníka Pottera, Margaret a několika sester. 

Usedli ke stolům, nehýbali se.

„Jsem tak vyčerpaný, že už nezvládnu ani jíst,“ zívl Hawkeye.

„Čtyři dny v kuse na operačním sále, to jsem zažil naposledy za první války,“ zamumlal Potter do dlaní.

BJ jen tupě zíral před sebe. Margaret si položila hlavu na stůl, ale zase ji nadzvedla, když k nim přicupital Radar.

„Doufám, že nesete kafe, číšníku,“ zamručel Hawkeye.

„Nesu špatné zprávy,“ opáčil Radar.

„Neříkej, že kafe došlo,“ zděsila se Margaret.

Vzápětí uslyšeli ten nepříjemně známý zvuk.

„Ne, letí sem vrtulníky.“