Host do domu

Uvnitř stavení se setmělo. Hranatá postava v mantlu zakrývá dveře. Pergamenová kůže plná vrásek, vlasy stažené pod mokrým kloboukem, v ruce hůl. 

Nemluví. Temné oči prohlížejí vetřelce. 

„Promiňte, dům vypadal opuštěně. A venku tak hrozně prší. Zaplatíme vám za nocleh,“ padá ze mě. Nehovoříme stejným jazykem. 

Rita se sune z pryčny, stojí kousek za mnou. V ruce peněženku.

Ignoruje nás. Vytřepává kabát, věší ho na trám. Odněkud ze tmy vytahuje otřískanou hliníkovou konvici a vychází zpátky do deště. Vrací se s vodou. Ukazuje na náš vařič. Úslužně stahujeme ešus z hořáku. Kývne, staví nádobu na oheň a rozpřahuje ruce.  

Vítejte.