Zrovna podruhé čtu tuto úžasnou trilogii. A musím říct, že si tohle téma o něco takového doslova a do písmene říká.
Někdy jsem se dívala na moje město a toužila po něčem neuchopitelném, vzdáleném, něčem, kde nečekala žádná poselství, žádní návštěvníci a dvořané.
Toužila jsem po minulosti. Po starém dřevěném městě, které pro mě vyrobil můj otec, po vůni kouře v kuchyni a po laskavé náruči chůvy, která mě vychovala. Občas jsem se cítila ve vlastním těle tak cizí! Tak strašně prázdná! Ani Ki nemohl zaplašit tuhle bolest, ten stesk po mém dětství.
Zvláštní, jak neskutečně to teď zní. Moje dětství… Vlastně nebylo úplně moje. Bylo mého Bratra.
Já. Bratr. Dvojice, která si nikdy nepohlédla do očí. A přesto jedna bytost.
Ehm, pro znalé je podle mě souvislost jasná, pro neznalé - Tamír byla od narození ukrytá v podobě svého Bratra, kterého kvůli tomu zabili, a jmenovala se Tobin. Když prožijete 15 let jako chlapec, někdy vám asi ženská kůže může přijít cizí...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A Bratr se tam pořád
Rya
A Bratr se tam pořád potloukal...
taky se mi to ohromně líbilo! Drabble se mi též líbí!
Ano... děkuji za komentář. :)
Bilkis
Ano... děkuji za komentář. :)
Super!
Gwendolína
Super!
Děkuji :-*
Bilkis
Děkuji :-*
Děkuju za tohle drabble. Už
Maladi
Děkuju za tohle drabble. Už proto, že knížky od Lynn Flewellingové jsou moje srdcovka. Nedávno jsem dočetla Casket of Souls. Dávám kachničku.
Není zač. :) Já se přiznám,
Bilkis
Není zač. :) Já se přiznám, že jsem sice před Vánoci zakoupila 4. a 5. díl Nightrunners, ale ještě jsem se k nim nedostala. Počkám si, až vyjde Schránka duší, a pak to budu ňuchat všechno najednou. :) Díky moc za komentář!