Z nejhoršího uvnitř

Slyšela tlukot tří srdcí. Jeden pomalý a temný, dva vyplašené a zrychlené. Špatně se jí dýchalo, ze všech stran na ni něco tlačilo a k tomu ten nesnesitelný zápach. Cítila, že v tom malém prostoru není sama. Byl tam někdo, tak blízko, že cítila jeho zrychlený dech. To ji také děsilo. Ale ze všeho nejhorší byla ta tma. Nic tak černého nikdy neviděla a nevěstilo to nic dobrého. Tušila, že se blíží konec.
Vtom se ozval tichý škrábavý zvuk a těsně před obličejem se otevřela malá jasná škvírka. Za ní se objevil známý vousatý obličej: „Karkulko, babičko, jste v pořádku?“