Na to, jak jsem nad dnešním tématem tloukla hlavou do zdi, to nakonec docela šlo. ;-)
„Konečně sami! Sevři mě ve svém pevném objetí!“ zvolala Yvette a vrhla se Renému do náruče.
„Taky jsem se nemohl dočkat, ty moje křepeličko!“
„Óóóóó René!“
Tu se dveře spíže otevřely a v nich stála madame Edith s košíkem zeleniny. „René, co to tady děláš s tou servírkou v objetí?!“
„Ty ženská jedna hloupá!“ opáčil pohotově její manžel. „Copak nevíš, že Yvette dostala za úkol propašovat na zámek štěnici? Musel jsem zkontrolovat, že ji dokáže dobře schovat.“
„Máš pravdu, René,“ uznala Edith. „Máme všichni štěstí, že jsi tak chytrý.“
„Hlavně teda já,“ zamumlal René a utřel si pot z čela.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jako by kánonu z oka vypadlo,
Keneu
Jako by kánonu z oka vypadlo, René se na téma hodí přímo znamenitě :)
Děkuju za ocenění mé snahy. ;
Eso Rimmerová
Děkuju za ocenění mé snahy. ;-)