Haló haló

„Koho to sem čerti nesou?“ zamumlal René, když ho uprostřed noci probudilo bouchání na okno. To musela být ta zásilka, kterou měla Michelle na dnešní noc naplánovanou.
Otevřel okno a pronesl smluvené heslo. „Bratranče, co ty tady v tuhle hodinu?“
„Vlak do Dijonu měl výluku,“ odpověděl hlas ze tmy.
To nebyla správná odpověď.
„Tak to jste si asi spletl dům,“ pokusil se René vycouvat z potenciálně nebezpečné situace. 
„Ale ne,“ bránil se šeptem dotyčný, „to jsem já, Leclerc!“
Navzdory tomu, jak nerad obvykle Lecleca viděl, se Renému tentokrát ulevilo. 
„Vy starý hňupe, to heslo bylo ‚autobus z Lyonu měl zpoždění‘!“
 

“Edith! Co děláš! Pojď sem!”

“René, co se děje? Jenom roznáším hostům ten výborný modrý koňak.”

“Proboha, to není koňak, to je výbušnina co tu schovali partyzáni!”

“Ale René, to já přece vím. Ale já jsem ty láhve vyměnila. Výbušninu jsem schovala ke slepicím do kurníku.”

“Ženo hloupá, to není kurník, to je tančík poručíka Grubera, ten co jsme ukradli minulý týden, když mě pozval na projížďku. Má si ho vyzvednout Michelle od partizánů.”

Kavárna se otřásla v základech a ze dvorku se ozval zvuk drůbeže, která ve zlomku sekundy poznala, že jsou i jiné způsoby, jak se naučit létat.

„Tak tohle ne,“ vrtěl hlavou René, hned co vyslechl nejnovější plán, „nic takového jsme si nedomluvili. A je to úplně šílený nápad.“
„Vždyť je to výborná skrýš,“ nesouhlasila Michelle.
„Třicet ručních granátů v našem kurníku? Ani nápad, vždyť to je o život.“
Michelle ovšem byla neústupná. „Proč by Němci prohlíželi váš kurník? Navíc když je obalím papírmaší, natřu na bílo, položím pojistkou dolů a dobře obložím slámou, budou k nerozeznání od vajec. Nikdo nic nepozná.“
„A co když to nepozná ani slepice?“ namítl René. „Zrovna nám jedna začala kvokat. Jímá mě hrůza při představě, co by z nich mohla vysedět…“
 

„Když jde o máslo nebo cukr, prosím,“ připustil plukovník von Strohm, „ale zrnková káva? Za koho mě máte, René?“
„Ale pane plukovníku,“ nevzdával se René, „můj podnik se jmenuje ‚Kavárna René‘. Jak to bude vypadat, když nebude mít v nabídce kávu? To už ho můžu přejmenovat na cibulačkové bistro.“
Ale ani plukovník neustupoval: „René, tohle není běžný proviant. Pravou kávu má možná tak generál von Klinkerhofen, ale ptát se ho…“
„Nechci ji přece zadarmo,“ naléhal dál kavárník. „Můžu ji vyměnit za mokrý celer nebo…“
To v plukovníkově výrazu spustilo známky rozpolcenosti. „No dobře, uvidím, co se dá dělat,“ slíbil nakonec.
 

„Proč si Crabtree nepřišel pro ty falešný papíry?“ syknul René, ještě než Michelle cokoliv řekla poprvé, o opakování nemluvě.

„Šel do lesa. Pro padák.“

„To snad ne! Já tady čekám s kavárnou plnou Němců a on si chodí houbařit, když stejně nerostou?“

Michelle byla zmatená. „Copak jsem říkala něco o houbách?“

„Říkala jsi, že si vyšel do lesa a byl to propadák.“

„Ale ne,“ plácla se Michelle do čela. „Padák! Včera jsme našli sestřeleného pilota a jeho padák zůstal na stromě. Crabtree ho šel vyzvednout, než ho najdou Němci.“

René zaúpěl. „Radši se neptám, kde plánuješ toho dalšího Anglána schovat.“

Jako první ten den přišla Michelle, aby si vyzvedla balíček plastické trhaviny, maskované za máslo. Ukázalo se, že půlku jednu půlku si včera namazal na chleba LeClerc a na té druhé se Yvette právě chystala upéct vajíčka. Aspoň tuhle jednu půlku a celou Reného kuchyni se podařilo zachránit.
Pak se ukázal ten anglický hňup v četnické uniformě a na celou kavárnu oznámil, že ,vysírání z Londýna od příštích čtvrtohor pění cifry‘, což vzbudilo zvědavost přítomného Herr Flicka.
A teď přispěchala Edith: „René, má matka onemocněla. Musíme jí sehnat doktora.“
René otráveně protočil oči. „Pochybuju, že v Nouvionu najdeme nějakého paleontologa.“

„Ne že bych zpochybňoval postupy vaší organizace, Michelle, ale nemohli byste ty britské letce převlékat za něco jiného?“ stěžoval si René.
„Proč? Maskování za prodavače cibule je součást jejich výcviku.“
„Našim hostům už cibulačka leze ušima a nedivil bych se, kdyby si někdo všimnul, že těch prodavačů je tu nějak moc…“
„Hmmm,“ zamyslela se partyzánka, „popřemýšlím, o tom.“
*****
René zrovna vzadu kontroloval zásoby, když se z lokálu ozvalo: „Cibule na prodej!“
Všeho nechal a spěchal do lokálu, zatímco si pod vousy mumlal: „Zatracená Michelle, jako bych jí neříkal-“
Zarazil se uprostřed věty. V lokále stál britský letec ověšený kapesními hodinkami.

„Vítám vás, pane plukovníku,“ zdravil srdečně René. „Co to bude? Letecká kukla a mokrý celer jako obvykle? Už nám pomalu dochází příděl cukru…“
Plukovník ho zarazil: „Ne, René. S Yvette to sice souvisí, ale dneska jsem tu služebně.“
To Reného zaskočilo. „Snad to nebohé děvče něco neprovedlo…“
„To zas tak úplně ne,“ vysvětloval plukovník, „ale tenhle týden byla na hlavní křižovatce už třetí nehoda. I generál von Klinkerhofen si všiml, že tam naši řidiči často bourají, a požaduje nápravu. Tak laskavě Yvette vyřiďte, ať toho svého psa chodí venčit někam jinam nebo ať si k tomu aspoň vezme delší sukni!“

„René, dostala jsem nápad,“ začala Michelle a René se rovnou vyděsil. Bezpochyby se schylovalo k popsání plánu rozumného asi tak, jako nudistické rochnění v jezírku plném piraní.
Bylo to však ještě horší: „Mohli bychom využít toho, že Denisa Laroquová po tobě šílí a udělat z tebe zdroj informací od komunistů.“
„Ne, ne, ne,“ vrtěl hlavou horečně René, „to tedy ne! Tenhle vztah je pro mě příliš třaskavý. Dávám přednost bezpečnějším.“
„Tak teď mě dobře poslouchej, nebudu to víckrát opakovat,“ chytila ho partyzánka za límec, „uvidíme, jak budou ty tvoje vztahy bezpečné, až o nich řeknu Edith!“
„To bys přece neudělala!“

„Já jdu obsluhovat hosty do lokálu a ty tu zatím hlídej, až přijde Michelle s tou zásilkou munice,“ nakázal René Mimi Labonq, nové servírce, kterou mu do kavárny nasadila Michellina odbojová buňka.
„Nemůžu se dočkat!“ vykřikla nadšeně drobná blondýnka. „Už brzy nadejde náš den! Vrhneme se na špinavé okupanty jako smečka zuřivých ohařů na liščí škodnou a vyženeme je z naší krásné vlasti!“
„No no, ty naše malá amazonko, když jsem Michelle kývnul na tenhle podnik, o žádném vrhání řeč nebyla. Jestli se tu někdo na něco vrhne, tak jedině plukovník von Strohm na naší čerstvou dodávku vína a šnapsu.“