Jistá nejistota budoucnosti

Podvečer se u Stařenky objevila i Magráta.
„Nesu čerstvý čaj a mazání,“ volala už od vedlejší chalupy.
„Dušičko, vždyť víš, že nemusíš nic nosit a můžeš kdykoliv zaskočit jen tak,“ opáčila Stařenka.
„Je slušné něco donést a mám toho spoustu,“ lhala Magráta nepřesvědčivě.
„Každopádně je to od tebe milé. Dáš si?“ nabídla jí misku kompotu, který k obědu uvařila jedna z jejích snach.
„Ne, děkuji, už jsem jedla.“
„Co pro tebe můžu udělat?“
Magráta se chvíli ošívala, pak šeptla: „Je už konec?“
„Tahle parta sem už nezaskočí, na to vem jed.“
„Tak to můžeme klidně spát.“
„Dnes v noci určitě.“