Musíš

Ráno odvést kluky do školy a do školky, do práce, vyzvednout kluky, cestou nakoupit...
Pořád dokola i s plánováním, že musíš zajet za mámou.
Nejspíš v sobotu. Je to přece jen z ruky, tak daleko ji odvezli, po všech přeloženích.
Musíš, i když víš, že tě nepoznává.
Tři roky.
Přijedeš, hladíš ji po tvářích, povídáš hlouposti a víš, že ta strnulá tvář tě možná ani nevnímá.
zvonek
"Paní, tady mi to podepište."
Odlepuješ obálku a tušíš, víš...
Slzy se řinou do očí, prsty se rozechvěly...
A ty víš, že musíš.
Znovu se nadechnout, usmát.
Pro ty dva páry dětských očí.