Vzniklo pár veršů a dají se vztáhnout k jakékoli době. Každý si jistě přeloží tuto trudnou poezii po svém.
Postavy: Ivan Braginski (Rusko)
Večerní ticho a pokoj v šeru,
hlava zadumaná, svět řítící se do prů...u.
Jedno rozhodnutí, jeden povel shora,
jen moře slz, žádná metafora.
Jídla plný stůl
a přátel čtyři kopy,
nikde ani náznak
nevyhnutelné katastrofy.
Teď chce kopat kolem sebe
a křičet z plných plic:
Zbabělci, vylezte, ukažte se!
A seznal, že z dávných spojenectví
nezbylo už nic.
Marně škemrá,
svět otočil se zády,
peníze jsou v luftě,
už nemá kamarády.
Rozdával fakt štědře,
vodka pro každého,
teď zírá tupě do prázdna
a všude kolem šero.
Falešná přátelství,
na tom svět nestojí,
měl obdiv, měl lásku,
přišel o obojí.
Tohle téma mi přišlo docela depresivní, tak hlásek v hlavě zavelel psáti toto ;-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit