Okamžik laskavosti

Pozorovala jsem ho z dálky. Před ním leželo jakési zařízení, jež bylo pro mě záhadou. Rukou se ho těměř dotýkal. Jakoby se zastavil v pohybu. Viděla jsem mu to na očích. Tu vášeň... chtíč, jak moc toužil po jeho aktivaci. Jako by zařízení mohlo napravit veškeré křivdy času. V odlesku okamžiku se třpytilo rozhodnutí. Ruka se přiblížila objektu ještě blíž, až se ho skoro dotýkala.
Pak se bez jediného slova obrátil a odešel.
*
Neptala jsem se a ani jsem nemusela, aby mi došlo, jak těžký boj svedl. Potom všem, co mu provedli, já bych to aktivovala. Ale já nejsem Doktor.