Tulácká

Na nádraží, s hlavou nešikovně odloženou na příliš napěchovaném batohu.

V autobuse, který se bez bázně a hany řítí po balkánských serpentinách.

V objetí ženy, která ti řekla, že když hraješ na kytaru, jsi cute, ale nemůžeš přeci na kytaru hrát pořád.

Ve čtyřhvězdičkovém lipském motelu, kde si ke snídani můžeš nabrat vajíčka ve čtyřech různých úpravách.

Na pláži, kde na sebe racci kejhají jako pominutí a kde právě začal ten nejkrásnější východ slunce.

V úplně nové posteli se zdravotní matrací a čerstvým povlečením.

Všechna místa jsou místy, kde se nechceš probudit, když místo, kde se probudit chceš, už není.