Není nic lepšího než usnout u maminky na prsou. Voní mlíčkem a taky trochu únavou. Nejčastěji spím pevně přisátý. Nechci se pouštět. A když už se pustím, chci zůstat u ní. Cítit její dech. Vůni. Občas si mě na hruď přivine do dlouhého pruhu látky. Někdy hřeje. Jindy hladí jako tisíce kočičích kožíšků. Kolébá mě na vlnách jistoty. Usínám. Tep srdce je mi ukolébavkou. Někdy pomalý. Ťuk. Ťuk. Jindy rychlejší. Ťukťukťuk. Vždy důvěrně známý.
Spím.
Kde jsem se to probudil? Mžourám na bílé zdi. Chladná místnost. Velké okno.
“Můžete ho svlékat.”
Doktorka. Zrada! To si vypijete! Tři. Dva. Jedna…
“UÁÁÁÁÁÁÁÁ!”
Bž je oproti Sáněti mnohem větší závisláček. Rozhodně se nechce probudit bez mámy. Probudit se u táty? Pohroma. V postýlce? No to bychom si dovolili moc. Ale zaručeně nejhorší probuzení je v čekárně u doktora. Nedivím se mu. Čekárna naší pediatry je sterilně prázdné místo. Žádné hračky. Nic, co by tu místnost dětem trochu zpříjemnilo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ňuňuňu.
kytka
Ňuňuňu.
Náš ťutínek byl taky takový.
sladký
Aries
sladký
bobík malej
Tora
bobík malej
Bobík <3
Kleio
Bobík <3
Ti dík, jsem se dojala...
Zuzka
Ti dík, jsem se dojala...
Pardon. *Hází čokoládu*
Terda
Pardon. *Hází čokoládu*
U naší byla před Covidem
Alexka
U naší byla před Covidem hrací zóna, ale kvůli opatřením ji zrušili a zbyly jen malůvky na zdech. Doufám, že časem tam pro mrňata něco přibude. Píďala si vystačí s dětským stolkem a židlí - přisune k přebalováku a už je nahoře. Lezení do výšek jí stačí. :D
U naší není fakt nic. Jenom
Terda
U naší není fakt nic. Jenom vybledlý papírový očky v okně a jinak sterilní prázdno. Přemýšlím, jestli tam něco bylo před Covidem. My jsme těch návštěv do prvního lockdownu moc nestihli. No a pak je tu čekárna na neurologii, ze které Sáně nemůžu dostat, porotože tam mají tři bedny autíček a vláčků a velkýho plyšovýho dinosaura. :D