NESOUTĚŽNÍ
„Když oblehli Kent, poslal jsem Simeona se Samuelem a Marysou pryč. Na Maurent. Doufal jsem, že tam najdou pomoc.“
„Ale ten přece vypálili Dauthovi vojáci.“
„Přesně tak.“
Irena si zakryla ústa rukama. „Samuel padl… že ne… prosím, řekni, že neumřel tam…“
Jeho mlčení bylo odpovědí samo o sobě. Místo odpovědi přejel rukou po květinách, které se pnuly po zdi. Purpurové květy byly na noc zavřené.
„Tyhle jsem ti kdysi dával pro Maurent. Jestlipak tam ještě rostou?“
„Nevím,“ hlesla, „od války jsem tam byla jen jednou. Ale vzala jsem si jich pár s sebou do Sharmy. Rostou tam na mojí besídce.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutné, ale tak jemné
mamut
Smutné, ale tak jemné
Irena sice znala Sama jen
Eillen
Irena sice znala Sama jen krátce. I tak je z její reakce vidět, že ho považovala za přítele a jak jí ranilo, že umřel zrovna v místě jejího domova.
A mimochodem, já tu zase slzím - jako vždy, když je zmínka o jeho smrti...
Napsalas to nádherně