DMD č. 15. pro 15. 4. 2022. Téma: Kde jenom ty kytky jsou

Rozkvetlá louka plná vlčích máků. Dívky sedí ve vysoké trávě a pletou věnečky. Chtějí se líbit; každá má v mysli mládence a doufá, že na dožínkách bude tančit jen s ní, a kdo ví, nemusí zůstat jen u tancování.
Mladí muži zatím mají docela jinou starost. Těžko se vzpírat povolávacímu rozkazu. Ale nevadí, do zimy budou doma, utlučou nepřítele čepicemi. Nevědí ještě, že nepřítel si myslí totéž, a do zimy kterého roku, nikoho nenapadne se ptát.
Pokud se vůbec vrátí. Mezi řadami křížů roste vysoká tráva a vlčí máky, a věneček zvadne pod rukama dřív, než jej dívka stačí doplést.

„Kam ses mi zase schovala, Bertičko?“ zašvitořil Rupert von Kratzmar.
Jeho nejnovější výpěstek byl přinejmenším stejně žravý jako Adéla, ale ještě nebezpečnější. Berta totiž dokázala vytáhnout své kořeny ze substrátu a vlastními silami se přemístit. Nevýhodou ovšem bylo, že se občas někam zaběhla.
Ovšem jejího stvořitele to nezaskočilo. Vytáhl z kapsy flétnu a spustil vojenský pochod. (Berta byla totiž zakázkou pro spikleneckou skupinu chystající atentát na německého císaře).
Pak už stačilo jít po čichu: Bertinou pramáti byla raflézie a při jejím rozkvetení to stále bylo patrné. To byl ovšem poslední drobný nedostatek a Zahradník věřil, že i ten brzy odstraní.

Plánování oprav je fuška. Pokud zůstanou dvě sousedící silnice neopravené, lidi se naštvou. Ale peněz je málo. Jak to udělat, aby se mohlo opravit co nejméně silnic?

Zkusím to nakreslit nějak náhodně.

Teď už nemůžu žádnou opravu vyškrtnout, ale nešlo by to lépe? Tady je cesta složená z opravené, neopravené a opravené silnice. Když to změním na neopravenou, opravenou a neopravenou, mám hned o opravu méně!

Nějaké další podobné střídavé cesty? Tahle vypadá jako kytka - stonek a pak okruh jako květ. Ale do květu může vést jen jedna neopravená silnice, takže ho rovnou můžu rovnou nahradit jednou velkou křižovatkou, ne?

“Kdepak jsou Kytky?” zeptal se Františkán, po návratu z krátké procházky.
“Vyzvedávají pizzu,” odvětila Lvíče.
“Cože? Kdo je nechal jet samotné!” vyhrkl.
“Vysvětlíš?” zeptala se s úsměvem Drabblistka.
“Kytky. Náš zamilovaný pár - Martina Chudobková a Vlastimil Chrpa. Vždycky se jim něco přihodí. Jednou se vrátili a s sebou přivezli maringotku s tuctem kejklířů. Jindy jim auto zabavili policajti, aby mohli pronásledovat lupiče. Pak zase takhle u obchoďáku nezamkli auto, načež si k nim někdo do kufru vyložil celý nákup a zmizel.” Gestikuloval Františkán bezradně.

Na příjezdové cestě zarachotilo auto a vzápětí se ozval Čeňkův hurónský smích. “Lidi, tohle musíte vidět!”

Nepamatoval si.
Neplánoval.
Nepřemýšlel.
Nemusel.
Den za dnem, úsvit za úsvitem a soumrak za soumrakem.
Stín stromů, úkryt v jeskyni, rosa, usazující se na končetinách.
Jeho jedinou starostí zůstávalo, kde naplnit hladové břicho.
Nastraží uši, aby zachytil známý, nápomocný zvuk.
Zurčení vody bylo jediným příslibem, který ještě něco znamenal.
Nakloní hlavu a rozšíří nozdry, které ani zdaleka nejsou tak citlivé, jak by měly být.
Kde je voda, tam jsou byliny - jeho obživa.
Jeho končetiny se pohybují tak neohrabaně, jako by snad bývaly zvyklé na něco jiného.
Záleží na tom?
Nejspíš už ne, usoudí hlava, která se konečně zaboří mezi květy.

"Tony, už jsem říkal, že se o tomhle nechci bavit," Steve si povzdechl.

"Ale Cape! Nemusíš se stydět, že tě zatím nikdo nepřipravil o kytičku. Sice jsi prakticky dinosaurus, ale jednou určitě potkáš tu pravou."

"Toho pravého," opravil ho Steve a sledoval, jak Tonymu poklesla brada.

"Cože...?" vykoktal Tony. "Ty jsi...?"

Steve se ďábelsky pousmál. Když už jednou Tonyho vyvedl z míry, rozhodl se ho dorazit.

"A nedělej si o mě starost. Moje kytka je dávno pryč," Steve na Tonyho mrkl a odešel.

Ještě ve výtahu slyšel, jak Tony lape po dechu.

Hra začala, Starku, pomyslel si Steve s úšklebkem.

Uběhl týden od chvíle, kdy se Rosetta vyloupla z hyperprostoru nad prastarou kolébkou lidské civilizace, dávno opuštěnou jejími dětmi. Kapitán Ailsa Orlov-Kallenberg mohla být plně spokojena s tím, jak se rozeběhly archeologické práce. Ne všechno ale šlo tak hladce.
"Může mi někdo vysvětlit, co se ksakru stalo s květinovou zahradou na rekreační palubě?"
Odpovědi se nedočkala od svých důstojníků, ale přes interkom od pachatele, biotechnika Zuna.
"OD TÉ DOBY, CO JSME NAŠLI TEN LASEROVÝ DISK S HUDBOU, SI TU PITOMOU PÍSNIČKU POŘÁD NĚKDO BROUKÁ! UŽ MI Z TOHO JEBE! TAK JÁ VÁM ŘEKNU, KDE TY KYTKY JSOU! RECYKLOVANÝ V KOMPOSTU!"

Se šustěním overalu poklekl nad záhonem a na zem postavil přepravku. Na ní ležel květináč s jasně fialovým květem obklopeným zelenými šlahouny. Nejprve ohledal půdu, než vybral místo na kterém vyhloubil jamku. Třesoucími rukama zvedl květinu a opatrně ji vytřepal z květináče i s hroudou hlíny. Posadil ji do jamky a mírně zahrnul okolní zeminou.
Zatáhl za popruhy plynové masky a sundal ji z hlavy. Skloněn k zemi přivoněl ke květině ale brzy ho záchvat kašle přinutil masku znovu nasadit. Postavil se a očima přeletěl šeď pustiny až k horám věnčeným radioaktivní bouří. Tvář pod maskou se mu leskla slzami.

Of course Raven wouldn't say any more. And she had precious little to go on based off his expression. She looked to Swan, who in turn spoke up.
"It certainly looks like we all have our work cut out for us. Raven, could you make sure Tiger and his team are ready, when we make a move?"
The section chief nodded choppily and shot Lioness one last look before leaving the room.
"Now, Lioness, I have to assess your... new condition, do you mind?"
"Of course."
Lioness closed her eyes and let Swan see.
Her mind's garden burned to crisp.

"Ve výzdobě by měla převládat bílá, s fialovou a červenou, a dejte tam i něco zeleného okolo, " diktovala do telefonu budoucí nevěsta.

Tom položil telefon a zamyšleně si promnul bradu.
"Svatbu jsem ještě nedělal," podotkl.

Výzdoba dorazila včas, ale vyvolala vlnu zděšení. O nevěstu se nejprve pokoušely mrákoty, pak ale pochopila, že si musí vystačit s tím, co má. Číslo, na kterém objednala výzdobu, nebylo květinářství, ale zelinářství. A tak oddací síň zdobily pečlivě naaranžované pugety ředkví, hlávky květáků a větévky rajčat doplněné zelnými a salátovými listy. Každý host měl na šatech připíchnutou ředkvičku.
Nevěsta poněkud křečovitě svírala velký patizón.

Billa polilo horko. Ihned věděl, že se stal malér. KOLOSÁLNÍ malér.
Cítil jak mu klesá tlak a dělá se mu špatně.
Zároveň daný fakt jeho mozek jaksi nechtěl akceptovat a stále se snažil najít chybu ve vnímání reality.
Možná když zavřu oči a zase je otevřu...
Ne, problém přetrvával.
"Hej Bille, jak je kamaráda?!"
Do skleníku pronikl hlas Charlieho, Billova kolegy.
"Tak Bille," Charlie vstoupil do skleníku. "Co je kamaráda? Vypadáš bledě. Je ti dobře?"
Bill nereagoval a pouze zíral na prázdný skleník.
Také Charlie se konečně rozhlédl.
"Hele Bille. Tady by měly bejt ty kytky..."
"Ano Charlie, měly by."

Zpívali tu ptáci
A rostly květiny
Všude kam se podíváš
Překrásné planiny
Na tomto místě
Zvěř a rostliny
Vládli tu a udržovali mír
Dokud v hlavách hrstky lidí
Neobjevil se ďábelský cíl

Tam kde zelenaly se louky
Teď beton zalévá kopce
Tam teď lidé zavření jsou
V železných domech
Jako v hrobce
Mrtví a přece živí
Dnes spoutáni jsou
Na věčnost
Tam kde vlci vyli

Ze spárů algoritmů
Už není úniku
Když kabely
Trčí ti z hrudníku
Vedou cestou
Kde tekla řeka
Teď tu na zombíky
Jen zkáza čeká

Už nikdy nevylezou ze svých hrobů
Upozorňovala na sebe takovou dobu

Většinu cestujících, které Kamil vozí, účinně odfiltruje. K pracovnímu procesu přistupuje osobitým způsobem.
„Podívej, Sašo, mě vůbec nezajímá, co vozím. Pro mě to je substrát. Naložím, odvezu. A když to dovezu, tak to vyložím. Nejlepší teda je, když se to vyloží samo.“
Když v pondělí tu starou paní naložil a odvezl už dvakrát, a to z jedné konečné na druhou, něco vzbudilo jeho hluboko zasutou zvědavost.
Vylezl z kabiny a nenuceně se babči zeptal, jestli nepotřebuje pomoc.
„Jseš hodnej, chlapče. Já jenom něco hledám.“
„Aha. A co hledáte?“
„Jedno květinářství. Pamatuju si, že bylo na konečný, jenomže nevím na který.“

Slunce bíle září a nikde ani živáčka. Přesto je cítím. Koráb vyplul z osamoceného mraku a měkce přistál. Konečně!
Jsou tři.
"Je to pro vás bezpečné?"
Jeden kývne a rozpřáhne paže.
Naše duše se znají, už jsme toho spolu hodně zažili. Hodně vybojovali.
A teď se můžeme i obejmout. "Bratři," šeptnu mu do ramene.
...
Všichni sedíme v trávě a užíváme dávno zasloužený odpočinek.
Boje skončily, vyhráli jsme...
"Vaše planeta je krásná! Z blízka ještě o tolik víc, než ze vzduchu. A ty... květiny?" blaženě přičichne k pampelišce, až má žlutý nos.
"V celé galaxii nikde jinde nerostou. Jen u vás."

"Nazdar, Lve, dlouho jsi se tu neobjevil," vítá Jimram kumpána.
"Pár dnů jsem si dal od hospody dobrovolně pauzu, žehlil jsem průšvih."
"Jaký průšvih?" vyzvídá Tadeáš.
"Spíše faux pas. Scholastika měla narozeniny, měl jsem v plánu koupit kytku. Dojdu před obvykle navštěvované květinářství a s hrůzou zjišťuju, že už tam žádné není."
"To víš, to se v tržní ekonomice občas stává," komentuje situaci Jimram.
"A než jsem dohledal nějakou konkurenci, už měli všude zavřeno."
"To jsi to tedy pohnojil," praví Tadeáš.
"Právě, že nebylo co hnojit," opáčí Lev.
"Vsadím se, že to Scholastika jedovatě okomentovala," odhaduje Jimram.
"Ani mi nemluv."