Byls chytřejší než já

“Třeba nás dva.”
Tak to řekla, Ceirdilova mladší sestra. Zdráhal se myslet na ně dva před dvěma tisíci lety. Ale teď spolu seděli nad pastvinou, voňavou ve vlahém večeru, v nejbezpečnějším útočišti. A tak to zkusil.
“Co bys dvojčatům řekla? O nás dvou?”
Celeamin se dívala do údolí. “Žes byl chytřejší než já.”
“A kdyby se zeptali proč?”
“Protože ses nikdy nespálil,” zvedla zjizvenou ruku, ale určitě to myslela úplně jinak.
“A kdyby se zeptali, jak jsme bojovali?”
“Odhodlaně.” Přisedla si blíž. “Žít, Ceirdile, nejen přežít. Válku, všední den. Netrap se tím pořád, nevyčítej nám minulost… Tak se žít nedá.”