DMD č. 10. pro 10. 4. 2023. Téma: Neslučitelné se životem

“Necítíš se hloupě, smrtelník proti synu Yogsothota?“ Zasmálo se monstrum rdousící muže. Vzápětí mu odskočila hlava pod drtivým úderem do brady.
“Ne. Protože. Já. Jsem. Adam. Kadmon. A. Žádný. Klifotický. Svinstvo. Tu. Nemá. Co. Dělat.“
Vyrážel ze sebe Coen hebrejsky zatímco pěstmi rozbíjel démona.
Pořezaný, požahaný, duši orvanou na dřeň se přes své opuchlé ruce podíval na beztvaré bezživotné nic. „To bylo nečekaně snadné!“ Zasmál se a omdlel.

„To, co ten šílenec dělá, je neslučitelné - prostě s ničím!“ Nechápající hlídkaři nakládali bezvědomého muže. „To protože každý kousek toho šílenýho Žida je velmistrovská Kabala!“ Vysvětlil velitel. „Ale vždyť nekouzlí!“ „No právě...“

Ležela tam, tak sladce vonící, mladá a nevinná.
Zpěv ptáků, dle jeho mínění spíš jejich protivný bubínky drásající řev, jako by najednou umlkl. Ani ten smrad kytek už nebyl tak protivný.
Slunce na obloze příhodně zakryl lehký mráček, takže si mohl sundat sluneční brýle a důkladně si ji prohlédnout.
Ležela na zádech s rozhozenýma rukama, nohy mírně od sebe. Na levé noze jí chyběl střevíc.
Byla skutečně nádherná.
„Provedla jste ohledání, doktorko?“ zeptal se co nejúřednějším tónem.
„Jistě.“
„Jste si naprosto jistá, že nalezená je mrtvá?“
„Máte snad pocit, že se dá žít s uříznutou hlavou?“ zeptala se sarkasticky patoložka.

Byl jednou jeden podivný chlapec jménem Sklo. To jméno mu dali rodiče, protože si pořád hrál se sklem. Jednoho dne, kdy už se chlapec stal plnoletým mužem, jel autem a jelikož byl zrovna večer a on byl ospalý, nedával pozor na cestu. Při řízení si navíc opět začal hrát se sklem, jak bylo jeho zvykem. Naboural do obchodu jménem Guczi a ten obchod měl skleněné dveře. Narazil přímo do nich. V nemocnici lékaři zjistili, že má plno malých střípků v hlavě a že už mu není pomoci.

Tohle byla povídka o klukovi, který se jmenoval Sklo a to ho zabilo.

Jednou z dosud nezodpovězených otázek je Cimrmanův vztah k chemii. Na jednu stranu nejsou známy žádné Mistrovy zásluhy nebo souvislá činnost v tomto oboru, na druhou stranu Cimrmanova slavná nejkratší anekdota "H₂SO₅" dokazuje, že měl na svoji dobu pokročilé chemické znalosti.

Průlom znamenalo nedávné vyšetřování v suterénu závodů SPOLANA Neratovice (viz závěrečná poznámka), při němž byla odkryta historická laboratoř a rozsáhlé zápisky o slučování nejrůznějších chemikálií. Pokud je jejich autorem, jak se domníváme, Jára Cimrman, lze mu nejen připsat první použití výrazu sloučenina , ale i záhadu jeho odklonu od chemie vysvětlit posledním zápisem: "chlorečnan draselný a síra - neslučitelné se životem".

„Adame, nejez z tohoto stromu v ráji uprostřed, protože v den, kdy byste z něho pojedli, smrtí zemřete.“
Oslovený se netvářil, že by moc pochopil.
„Pozřením ovoce ze stromu poznání utrpíte zranění, neslučitelná se životem.“
„Co by se nemělo s Evou slučovat?“
Zkusil to jinak. „Vyžádá si to oběti na životech.“
„Co je to oběť?“
„Zesnete …“
„Děkuji, ale už jsem spal, ani Eva není ospalá.“
„Navždy nás opustíte.“
„Kam bychom chodili?“
„Dokonáte.“
„Budeme dokonalí? Nebo máme něco dodělat?“
Už mu docela docházela trpělivost. „Natáhnete bačkory!“
…
„Tak Evo dobrý. Prý budeme jen nosit obuv. Ten strom poznání nebude zas tak hroznej.“

Být kněžkou nejvyššího božstva největšího městského království v zemi mělo svoje výhody.
Měla kontakty na nejvyšších místech.
Sám král za ní přišel osobně, když po ní něco chtěl.
Slyšela víc zákulisních informací, než kdokoli jiný.
Možná proto se rozhodla to všechno zahodit.
Vydat se všanc cizincům, kteří nebyli zrovna známí vřelým přijetím "jiných".
Když přišla zpráva, že jsou na druhém břehu řeky, věděla, že její situace se stává neudržitelnou.
A v tu chvíli jí Bůh, ve kterého se rozhodla věřit, poslal způsob, jak zachránit dva izraelské životy, které pak na oplátku zachránili celou její rodinu.
Jako jediné z klatého města.

„Neměla bys ses přece jen držet trochu zkrátka?“ radila druhý den na obědě Cho Changová Mariettě Edgecombeové, „přece jen znáš Grangerovou, ta když se do něčeho pustí, je jak buldog.“

„Do vedení odboru si nenechám kecat. Zvláště ne nebelvírskou vševědkou, ta mi pila krev už na škole. Dokud nepřijde nařízení shora, nebudu nic měnit. Vždyť používáme ZAPOMEŇ přesně podle nařízení. Ostatně ne vždy skončí setkání s kouzelnickým světem tak fatálně, že někoho rozsápe vlkodlak.“

Cho si myslela svoje, chápala kamarádčinu averzi vůči Hermioně. Ta však patřila k nejmocnějším čarodějkám své generace a Marietta už jednou na střet s ní doplatila.

Kryli se mezi dodávkou a nákladním kontajnerem a hledali kudy se dostat dovnitř. Hravě sundali skupinku u levého vjezdu do budovy, kterou Fey na pár vteřin vyřadila.
Za vjezdem byla obrovská hala krytá automatickými kulomety a bandou nepřátel. Potřebovali se dostat do lepší pozice. Když kulometné věže na chvíli utichly, rozběhli se podél zdi do chodby v levé části budovy.
Ray probíhal dveře poslední. Kulomet nad dveřmi do chodby zrovna naskočil.
Slyšela za hlavou výstřel. Svět se jí v hlavě skoro zastavil. Otočila se a viděla, jak se hlava jejího kolegy rozletěla na kusy a tělo padá pomalu k zemi.

Coruscantské obchodní centrum se hemžilo zákazníky. Obi-wan chvíli postával, naslouchal šumu roztodivných jazyků a pak nenápadně vklouzl do nejbližšího obchodu.
Stojany uvnitř se prohýbaly zbožím a dech se tajil nejen nad hojností barev, vzorů a materiálů, ale i nad závratnými cenovkami.
Přesto Obi-wan popadl tu hedvábnou košili, onde vyšívaný kabát a s plnou náručí textilu vyrazil ke zkušebním kabinkám.
Zkoušel jeden kousek po druhém a zálibně si prohlížel, jak skvěle mu padnou. Nakonec se se smutným povzdechem převlékl zpět do svého jedijského roucha a vrátil poslední luxusní oblek na ramínko. Okázalé odívání bylo bohužel zcela neslučitelné se životem rytíře Jedi.