Dokonáno

Voda v řece bouří, stejně jako Karlovo srdce. Zběsilý rytmus, předivoký tlukot způsobený adrenalinem. Karl pracuje, co mu síly stačí, zápasí, svazuje, pere se. Má jen kratičkou chvíli, ale nakonec, těsně předtím, než se duše rozplyne, aby otrávila i to, co v jejich domově zbylo čisté, uspěje. Křišťálová lahvička se zachvěje, vody naposledy zabouří, a pak oboje díky síle pečeti ztichne.
Karlovi se podlomí nohy, stěží zůstane při vědomí. Tělo jeho otce vyplave za pár dní dál po proudu. Staroch, kterého nikdo nebude postrádat. Karl pak lahvičku schová hluboko do truhly, ale příštích 100 let na ni bude neustále myslet.