Dnes se podíváme ke vzdáleným příbuzným, kteří žijí v, ehm, souladu s lidmi kdesi mnohem víc na jihu kontinentu.
Utkvělá představa, že jsem medvěd baribal.
Měkoučce, neslyšně přejdu trávník. Bez námahy vyskočím na zábradlí. Mým tlapám se zdá stejné jako větev. Přejdu po okraji bazénku, napiju se. Vidím svůj odraz s velkýma černýma ušima. Převrátím lidskou zásobárnu na jídlo, které už jim nevoní - zato mně voní. Otevřu víko a vytáhnu si takový ten slaný koláč, co se dá najít v křehkých, rozmáčených krabicích.
Uvidím ptačí krmítko na lanku. Docela tenkém. Mezi dvěma stromy.
Vyšplhám po kmeni. Opatrně se zavěsím, zkouším svou váhu. Zadní nohy ztratí oporu. Udržte mě, lidské věci! Nezraďte mě, moje drápy! Ještě kousek, ještě kousíček -
Visím na krmítku -
To to voní!
Bum.
Kreativita 29. dubna už poněkud zaostává. Když jsem se nad tématem zamyslela, vzpomněla jsem si na jedno medvědí video a už jsem ho nemohla dostat z hlavy :))
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Vypadá to strašně roztomile,
Aries
Vypadá to strašně roztomile, ale asi začínám brát na milost divočáky za barákem, vlastně to není tak hrozný... :-)
Krásný videjko :) a to znám,
Tora
Krásný videjko :) a to znám, jak se uhnízdí jedna myšlenka, je hotovo. Nic ostatního na scénu nepustí.
to je moc pěkný!
Arenga
to je moc pěkný!
To video jsem myslím kdysi
Smrtijedka
To video jsem myslím kdysi viděla taky :D. Boží popis z medvědí perspektivy.