DMD č. 29. pro 29. 4. 2023. Téma: Držte mě!

„Chtěla bych být kluk,“ řekne a pozoruje strop. Není na něm nic zajímavého. Ale kdyby pohlédla Tommymu do tváře, rozplakala by se, protože se na ni dívá s něhou, kterou si nezaslouží. Hladí ji po vlasech, drží za ruku. Jako vždy voní mýdlem a deštěm. Gina zavírá oči a oddává se čichovým vjemům, aby se ztratila svým myšlenkám. Nefunguje to.
„Je jednodušší být kluk?“ ptá se ho.
Pokrčí rameny.
„Co kdyby to byl kluk?“
Je hladová a vystrašená a chtěla by být kluk. Už ať ji uspí. Nedovede myslet na nic jiného než fazoli ve svém břiše.
„Drž mě.“
Nepouští ji.

*
Cítí se čile, ale bere si volno. Walter pro to má pochopení; je to homosexuál s měkkým srdcem a všechny své kurtizány si považuje jako rodinu. I Tommy je pořád u ní. V posteli pod peřinou se k sobě tulí jako sourozenci bojující proti nočním děsům.
„Co kdyby to byl kluk?“ ptá se pořád, hlavně sama sebe.
Tommy místo odpovědi zašustí v rukou pár papíry. „Čtu teď tuhle knížku, je to fakt dobrý.“
Asi ji chce rozptýlit a daří se mu to. Představa Tommyho jako zapáleného čtenáře literatury ji rozesmívá.
„Dobře, tak čti,“ poručí mu. „Ale drž mě, jo?“

Drž mě! šeptala mu stříbrná hřivna, kterou mu právě svěřil jeho pán. Víš, že mě bude chtít zpátky!
Vlastní ego šeptalo hned potom: Nevěřili ti!
Nechtěl riskovat - a vlastně ani netoužil svému pánu vydělávat víc. Tak ji zakopal.
Držte nás! napovídaly dvě a pět hřiven v rukou druhých dvou správců.
K jejich hlasům však zazněl kontrapunkt od touhy se osvědčit.
Ne je, ale mě držte. Pusťte je do světa, aby vám mohly přinést dobro. Risk je zisk, a vy přece nemáte hlavu jen na čepici.
Nakonec promluvila věrnost.
Budu vás držet, a dovedu vás k požehnání - když se mě nepustíte.

Zeď se otřásala v základech. Masy zčernalých těl se valily jako rozvodněná řeka a jako bílé skály mezi nimi čněli Jiní, pomalu kráčející, odolávající proudu.
V bitevní vřavě zcela zaniklo zapraskání ledu a Jon náhle ztratil půdu pod nohama, když se z hřebenu Zdi vyštípl úlomek velikosti volského povozu. Jon naslepo hmátl před sebe a v poslední chvíli jeho ruka našla jinou.
Bezmocně visící Jon nad sebou viděl Pypův námahou zrudlý obličej a cítil, jak jeho ruka pomalu vyklouzává z rukavice…
Tohle je to pravé místo pro ukončení dějové linky, usoudil autor. Pokračování bude v příští knize, kterou nikdy nedopíšu...

Frenchie by o tom nezačal mluvit, nebýt Luciova neuvěřitelně otravného naléhání.

"...Takže jsem ho pohladil po ruce. Přijde mi strašně osamělý.
Chci říct, že samozřejmě nevím, jestli kdy něco bylo mezi ním a Černovousem, ale evidentně to právě teď moc nefunguje..."
"Držte mě, nebo ho zabiju!" Lucius se teatrálně chytil za hlavu. "Nemusíš ho psychologicky rozebírat! Stačí když ho svedeš, tak, jak bylo v plánu."
"To byl tvůj plán," zabručel Frenchie. Nestihl dodat, že by si možná rád s Izzym něco začal bez postranních úmyslů, protože v tu chvíli se otevřely dveře a v nich stál sám Izzy, brunátný vzteky.

When someone yells at you to hold them, there's a great many reasons for it. Could be that they're about to get into a kerfuffle with someone they don't really want to fight but this way they'd save face, being held back. Could be that they're about to be swept by a stream, could be they're about to keel over, drunk. Could be they just want to be held.
I want to say that never have I imagined yelling that at someone because I really want to buy another spider and I shouldn't but that would be a total lie.

Řeka má barvu bílé kávy, valí se pod nimi tiše a záludně, hladká jako melasa, zdánlivě klidná. Vojtěch vyndá stéblo z pusy a pustí ho do vody. Proud ho stáhne, zmizí hned.
"Ublížil ti?"
Tonka zavrtí hlavou.
"Tak ti vyhrožoval?"
"Ne... Jo! Já nevím."
"Jak nevíš?"
Tonka žalostně pokrčí rameny. "Je tak elegantní, tak uhlazený, řekne slovo a může to být lichotka i hrozba."
Sevře zábradlí lávky tak pevně, že cítí, jak se jí do kůže zadírají třísky.
"Bojím se, Vojtěchu."
Zrzek přikryje její ruku svojí dlaní. Tonka pustí klandr a najde útěchu v jeho pevném stisku.
"Drž mě."
"Držím."

Slavný býčí rychlobruslař, který je proslulý svými agresivními projevy po neúspěšných závodech, navázal spolupráci s medvědím osobním koučem. Sportovce, který po prohře řve jako tur a někdy dokonce zkouší fyzicky napadat soupeře, museli občas dokonce položit na ledovou dráhu, aby se zchladil.

„Konečně mě trklo, že to není normální,“ přiznává býk. Pomoc medvědího osobního kouče se přímo nabízela – dobře totiž ví, kdy na uklidnění stačí medová slova a kdy je lepší agresora znehybnit v medvědím objetí.

„Důležité je, že měl koule na to si přiznat, že má problém,“ komentuje situaci medvěd. „Jinak by se i nadále choval jako obyčejný vůl.“

"She swears the baby is yours. Are you going to do anything about it?" Philip asked his uncle gingerly.
There was no answer. The young agent didn't have to be an empath to feel the chill radiating from Thorne.
"Look, I get you don't want to talk... even think about it. And that's cool. Just... The worst thing that could happen, if you *do* care for them... is you look gullible, if she's lying."
The fists on the table have clenched.
"If she's telling the truth, you'd be abandoning your child. And that's not something you want held against you."

Ale ne. Už je to tady zas. Tam nahoře dělají něco špatně. Protože já padám. Já se vznáším. Já rotuju zleva doprava. A nikdo mi nepomáhá. Haló! Slyšíte mě někdo? Osobo, dělej něco! Drž mě! Držte mě všichni! Já jsem citlivá! A důležitá! To, že tady bezprizorně lítám nemůže nahoře vést k ničemu dobrému. Držte mě, povídám! Srovnejte mě, tohle se mi nelíbí! Prosím! Už jsem dlouho nic nedělala, jsem celá nesvá. Hází to tu se mnou a nikdo se o mě nestará… Já vážně nechci být hysterka… Ale jestli se zaseknu v játrech, tak to už opravdu nebude prdel.