Zahradník

Vybrali ho jako zahradníka do Pramene. Děkoval bohům. Pracovní tábor by nepřežil. Měl štěstí – zelená oáza uprostřed domů utrpení byla pro paní šéfovou extrémně důležitá. Nechovala se k němu špatně, vzhledem k okolnostem. Věděl víc, než by měl. Lítost nad vězeňkyněmi se přetavila v moment odvahy. Napověděl, prozradil slabé místo. Chytili ji a pochopili, kdo jí pomáhal. Moodyová byla rudá vzteky. Bál se, že je konec.
„S květinami si povídat nepotřebuješ. Ty podřadná nicko! Silencio!“
Nikdy své kouzlo neodvolala. Němý uvnitř řval proti stěnám vlastního těla. Mohl se z ticha zbláznit, když v průvodu nových budoucích matek poznal svoji Lenku.