O slepičácích a lidech, možná trochu i tetřevech

Vzduchem létaly náboje; nejdřív trefil zvon na radnici, pak dokonce na kostele. Pomalu, s rozvahou potopil naše jediné válečné plavidlo a už už obracel flintu k mému posedu, když tu...

"KVÁ-KVO-KVO-KVO-KVO-KVO-KVO-KVO-KVO!!" - těsně před lovcem vykoukl zpoza závěje úžasný slepičák s frajerskou šálkou a neohroženě, snad trochu posměváčsky, jen tak civěl. Lovec po mém zachránci v nenávistném amoku vybombil plný zásobník jako z automatu, ale střely jen prošustily do prázdna.

Lovec brunátněl.

Počítala jsem vteřiny a nechápavě koukala, jak odvěký nepřítel mého druhu afektovaně rozšmelcovává sněhuláka, a potom dokonce prázdnou ptačí budku...

Vítězství je tentokrát naše, ale lovec se vždycky vrátí...