O slepičácích a lidech, možná trochu i tetřevech
Vzduchem létaly náboje; nejdřív trefil zvon na radnici, pak dokonce na kostele. Pomalu, s rozvahou potopil naše jediné válečné plavidlo a už už obracel flintu k mému posedu, když tu...
"KVÁ-KVO-KVO-KVO-KVO-KVO-KVO-KVO-KVO!!" - těsně před lovcem vykoukl zpoza závěje úžasný slepičák s frajerskou šálkou a neohroženě, snad trochu posměváčsky, jen tak civěl. Lovec po mém zachránci v nenávistném amoku vybombil plný zásobník jako z automatu, ale střely jen prošustily do prázdna.
Lovec brunátněl.
Počítala jsem vteřiny a nechápavě koukala, jak odvěký nepřítel mého druhu afektovaně rozšmelcovává sněhuláka, a potom dokonce prázdnou ptačí budku...
Vítězství je tentokrát naše, ale lovec se vždycky vrátí...
- Číst dál
- 2 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit