Dubová palice

Vyběhla z domu a utíkala jako o život. Slzy ji pálily v očích. Taková nespravedlnost! Oni netuší jak velká je to zodpovědnost. Nesmí zklamat!
Běžela než se jí podlomila kolena a ztěžka dosedla na drn.
Už nemohla zadržet slzy, tak je nechala tiše kanout a prstem kreslila obrazce v kapkách, které se rychle vsakovaly do vyprahlé půdy.
Poslední kapka. Silou vůle se nadechla a stáhla ramena od uší. Pomalu se položila na záda a zvedla zrak.
Byla tam. Nezřetelná hlava v oblacích. Shlížela na ni s fajfkou v koutku úst a něžným vědoucím pohledem.
Poprvé za ten den se usmála.