Vyběhla z domu a utíkala jako o život. Slzy ji pálily v očích. Taková nespravedlnost! Oni netuší jak velká je to zodpovědnost. Nesmí zklamat!
Běžela než se jí podlomila kolena a ztěžka dosedla na drn.
Už nemohla zadržet slzy, tak je nechala tiše kanout a prstem kreslila obrazce v kapkách, které se rychle vsakovaly do vyprahlé půdy.
Poslední kapka. Silou vůle se nadechla a stáhla ramena od uší. Pomalu se položila na záda a zvedla zrak.
Byla tam. Nezřetelná hlava v oblacích. Shlížela na ni s fajfkou v koutku úst a něžným vědoucím pohledem.
Poprvé za ten den se usmála.
Pamatujete jak Tonička lítala mezi Křídou a Horami Beraní hlavy? Než si sama přiznala, že je toho na ni moc, jí to několikrát zopakovali její nejbližší a její tvrdohlavost to jen popuzovalo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
jojo, moc pěkný to je
Aries
jojo, moc pěkný to je
Ano ano...
Elluška
Ano ano...
Naštěstí babička v (rodové) paměti tiše podporuje.
K nemluvícím hlavám se
Alexka
K nemluvícím hlavám se nejlépe mluví. ;)
Já miluju Toničku a jsem
Gwendolína
Já miluju Toničku a jsem strašně ráda, že o ní někdo píše. <3
Já ji mám taky moc ráda a už
Alexka
Já ji mám taky moc ráda a už se těším až dcera doroste do správného věku, abych ji mohla přečíst znovu celou. :)
<3
Blanca
Tohle je tak surově realistické, na to, že je to fikce.
Dobrá práce.
Díky. <3
Alexka
Díky. <3